Mladý samuraj

“Neboj se v životě bouří, Jacku,” vybavila se mu otcova slova, která mu řekl v den, kdy měl do pozorvacího koše vylézt poprvé. “Všichni se musíme naučit, jak se svou lodí plout, za každého počasí.”
~strana 15

“My to nedokážeme, že?” zeptal se Jack bez obalu.
“Ale jistě, že dokážeme, synu,” odvětil a přivinul Jacka k sobě. (…)
Jack se pokusil otcův úsměv opětovat, ale v srdci všechnu naději pozbyl. Svíral ho opravdový strach. Byl to temnější strach než ten, který cítil v lanoví, či v kterékoli chvíli jejich vyčerpávající cesty.
~strana 21

“Pánové, odvedli jste skvělou práci. Pokud bude příznivý vítr, ráno vyplujeme. Všichni si zasloužíte panáka rumu navíc!”
(…) Sotva se jekot utichl, z pozorovacího koše zazněl výkřik hlídky. “Loď na obzoru! Loď na obzoru!”
~strana 29

“Já jsem Jack Flatcher,” řekl chlapci ve snaze prolomit mlčení. “Jak se jmenuješ ty?”
Když chlapec uslyšel, jak Jack mluví, dostal záchvat smíchu.
~strana 49

“Varuji tě, Jacku Fletchere. Nikdy nezapomínej na to, že tvůj zachránce je samuraj. Samurajové jsou úžasní, ale naprosto nemilosrdní. Ukroč jen trochu z cesty a on tě rozcupuje na kusy.” (Otec Lucius)
~strana 75

Sestra žila u paní Wintersové, ale co se stane, až dojdou peníze, které jí otec dal na péči o dítě? A co kdyby mezitím zemřela? Jack se musel dostat nějak domů a postarat se o ni. Ale Anglie byla na druhé straně světa pro dvanáctiletého kluka bylo nepředstavitelné, že by se přeplavil přes dva oceány, i když měl otcův navigační deník.
~strana 76

“Navigační deník je pro kormidelníka něčím jako pro kněze bible.” John Flatcher
~strana 77

(…) pozdravil Taku-san kostrbatou japonštinou. Taka-san se na něj zmateně podíval, zamrkal, a když v jeho lámané řeči poznal japonský pozdrav, zasmál se.
~strana 82

Jack uchopil
bokken do obou rukou a zjistil, že dřevěný meč je zrádně těžký. Nyní si uvědomil, jaká těžká zranění může taková zbraň způsobit, možná i smrt.
~strana 88

“Pod vodou si můžu plout, kam chci. Dělat, co chci. Jsem svobodná… a to je tak úžasný pocit.” (Akiko)
~strana 95

“K čemu je ten finální švih?” zeptal se Jack popuzeně.
“Tomu pohybu se říká čiburi,” odpověděl Jamato s krutým úsměvem. “Setřeseš z čepele nepřítelovu krev.”
~strana 97

Jack měl při každé lekci etikety dojem, že mu z toho pukne hlava. Měli tolik zvyků a kodexů chování, že nyní jen trnul strachem, aby někoho neurazil.
~strana 99

“Dost! Dost!” prosila Akiko, zatímco Džiro vzrušeně poskakoval při pohledu na zápasnickou vložku.
~strana 101

Jack si uvědomil, že na Masamotovi je toho mnohem více než jen zjizvená tvář a hbitý meč.
~strana 107

“A nezapomínej se koupat!” volala Hiroko a smutně se na odjíždějícícho Jacka usmívala.
~strana 120

Co tu dělám? ptal se sám sebe.
Nebyl žádný samuraj.
Byl Jack Flatcher, anglický kluk, který snil o tom, že se stane kormidelníkem jako jeho táta a bude zkoumat divy Nového světa. Ne o tom, že prodělá výcvik samurajského válečníka a zůstane trčet v cizí zemi jako kořist jednookého nindži…
~strana 132

“Cesta válečníka je celoživotní. Avšak pravé mistrovství často spočívá jednuduše v tom, že setrváte na cestě.” Masamoto
~strana 133

“Z každého maličkého pupene vyraší strom s mnoha větvemi,” pokračoval a jeho přísný tón se zmírnil. “Stavba každého chrámu se započíná položením prvního kamene. Každá cesta začíná jedním jediným krokem.” Masamoto
~strana 134  - původně od Lao Tze

“Je dobré mít cíl, ke kterému putujeme, ale nakonec je to cesta sama, na čem záleží.” Jamada
~strana 135 - původně Ursula K. LeGuin.

“Při dostatku času může každý ovládnout své tělo. Při dostatku vědomostí může být každý moudrý. Ale jen ten neodhodlanější bojovník se může stát pánem obojího a dosáhne opravdového
bušida.
Niten Iči Rjů je vaší cestou k dokonalosti. Učte se dnes, abyste mohli zítra žít!” Masamoto
~strana 137

“Nedělej to!” napomenula ho Akiko.
“A co?”
“Neukazuj na něj svými haši. To se považuje za velmi hrubé,” řekla Akiko již podrážděná Jackovým necivilizovaným chováním. “A ani je nenechávej zapíchnuté v misce s rýží! (…) Haši se zapichují do rýže pouze při pohřební hostině. Pak se miska položí k hlavě zesnulého, aby na onom světe netrpěl hladem.”
~strana 141

“Abys mohl jít dál, musíš být sražen k zemi.” Jamada
~strana 145

“Kde máš
bokken?” zeptal se náhle Hosokawa malého chlapce, který stál potichu na konci jako myška.
“Sensei, nechal jsem ho v
Šiši-no-mě,” řekl zděšeně.
“Dobře, Jori, jaký samuraj z tebe bude?” zeptal se Hosokawa shnuseně.
“Nevím, sensei.”
“Tak já ti to povím - mrtvý samuraj. A teď si vezmi náhradní ze Zdi zbraní.”
~strana 149

“Jaký to má smysl?” řekl Hosokawa nevěřícně. “Myslel jsem, že je to jasné. Pokud vás může porazit váš vlastní meč, jakou máte naději, že někdy porazíte nepřítele?”
~strana 151

Jamada seděl se skříženýma nohama, jednu nohu na druhé, a ruce s konečky prstů spojenými, mu zlehka spočívaly v klíně. Jackovi připomínal vlídnou ropuchu sedící na listu leknínu.
~strana 156

“Soustřeďte svou pozornost na paneku Daruma a začněte s ní kolébat. Všichni víme, co to je, avšak co to je?” Jamada
~strana 160

“Sedmkrát dolů, osmkrát nahoru,” řekl tenký hlásek, znějící jako flétna.
Všichni se obrátili, po schodech za nimi scházel Jori.
“Cože?”
“Sedmkrát dolů, osmkrát nahoru. Nezáleží na tom, kolikrát jsi sražen k zemi, vstaň a zkus to znovu. Jako panenka Daruma.”
~strana 161

“Sensei Jamada nás má vést, ne poučovat. Na odpověď máš přijít jen ty sám. I kdyby ti sensei Jamada odpověď sdělil, jejímu pravému smyslu bys stejně nerozumněl” (Kiku)
“Já ano!” přerušil ji Saburo. “A nemusel bych si tolik lámat hlavu!”
~strana 162

“Ty, gaidžine! Polez sem!” rozkázal sensei Kjuzo.
“Jmenuji se Jack, sensei,” odpověděl Jack odměřeně, překvapen tím urážlivým výrazem.
“Dobře… Gaidžine Jacku, pojď sem.”
~strana 165

Jack ve zbožném úžasu sledoval pružnou krásu a vrcholné umění sesejky Josy. Vyučuje mě smrtící anděl, myslel si.
~strana 170

“Nejsem proti troše soutěžení. Podporuje talent.” Josa
~strana 172

“Jack nechtěl lítost. Byl zraněný a zostuzený, ale ne poražený. Chtěl jen přijetí, ale asi žádal příliš mnoho.”
~strana 182

“Nikdy nesuď knihu podle přebalu, Jacku. Jsem mnich, ale co vlastně jsem?” Jamada
~strana 207

“Ať věříš čemukoliv, stane se to, Jacku-kun,” odpověděl sensei Jamada věcně. “Nepotřebuješ ovládnout techniku, ale sám sebe.”
~strana 209

“Vzpomeňte si na druhou ctnost bušida,” pravil velkomyslně, než si odešel sednout na své místo v Butokudenu. “Odvahu!”
~strana 217

“Čím víc spěcháš, tím jsi pomalejší!” prodavač na cestě k Sandžú-no-to
~strana 234

“Nech mě umřít,” zaúpěl a odhrnul si mokré vlasy z očí.
“To nejde, když tě můžu zachránit,” supěl Jack.
~strana 242

Akiko poté co si kluci vzali dlouhé katany a odběhli: “No výborně! A mně necháte wakizaši, že jo?”
~strana 256

Všechny citáty pochází ze svazku Mladý samuraj, kniha 1., Cesta válečníka. Autor Chris Bradford (c) 2008, překlad Jan Kozák 2008, vydalo nakladatelství Jota v Brně roku 2008. Vydání první.